pohřbívání koně není opravdu snadná práce

Během letošního roku jsme na hřbitově pohřbili zase několik desítek vašich domácích mazlíčků. Byli mezi nimi králíci, kočky, morčata, mnoho psů, ale také jeden závodní valach. Hrobečků poměrně přibývá, ale protože chceme zachovat travnaté plochy, rozhodli jsme se hroby na jaře směřovat na rekultivovanou pravou část plochy. Zde je bohužel velice kamenité podloží, místy narazíme i na základy starých hornických ubytoven. Proto používáme na výkopové práce malý bagřík, který nám práci opravdu hodně usnadní. Ruční práce, obzvlášť za deště náročná, je pak při samotném pohřbívání. Na jaře musíme mezi již hotovými hroby a hrobečky udělat štěrkové pěšiny.

Na jaře jsme na starší části hřbitova vztyčili dvoumetrový menhir. Před ním je malé jezírko pro ptáky, na koupání. Na ní je vytesaná runa „eihwaz“ , třináctá runa germánského futharku. Její název je překládán jako „tis“. Ten byl velice posvátný, používal se mj. pro výrobu prvotřídních luků. Tis se často vyskytuje na hřbitovech, proto symbol znamená vzkříšení. Dalšími významy jsou kontinuita a vytrvalost. Obecně znamená silnou ochranu.

jezírko s lekníny a zlatými rybkami

Vysadili jsme i několik stromů a keřů, zjistili jsme že na svahu roste chráněná olše zelená, která se zde vysemeňuje. Objevili jsme také orchidej z rodu kruštíků, zatím jen jeden exemplář. Uvidíme, zda se příští rok objeví i další. V zavěšených budkách nám hnízdili sýkory a brhlíci.  Ve vybudovaném jezírku s lekníny už druhý rok žije několik červených karasů a občas se nám tam koupe i nějaká ta ropucha.
V příštím roce bychom chtěli opravit už trochu trouchnivějící plot a pergolu, vysadit pár dalších stromků a také vybudovat několik laviček. Ty dřevěné, skoro pět let staré už pomalu dosluhují.