Moje fenka Orina

Mnozí lidé se ptají, proč jsem vybudoval hřbitov pro zvířata. Jestli je to jen podnikatelský záměr, rozmar nebo to má jiný důvod. Jako dlouholetý chovatel zvířat (zvířat byly desítky druhů z mnoha různých skupin) mi občas nějaké zvíře zemřelo. Už jako malý kluk jsem pohřbíval své křečky, morčata, andulky a třeba i chameleona u dědy na zahrádce pod keř mahonie. Už jako 8 leté dítě jsem si neuměl představit, že svého křečka hodím do popelnice. Když před 10 lety umíral na rakovinu náš první pes, rozhodli jsme se ho pohřbít na chalupě. Má tam jednoduchý kamenný náhrobek, který jsem vytesal a pokaždé, když přijedu na chalupu,

Okamžiky, kdy se s nimi zasmějeme …

jdu si už s novým psem na hrob naší Bessinky „popovídat“. Vím, že když člověk opravdu miluje své zvíře jakoby to byl člověk, chce pro něj i po smrti důstojné a vhodné místo k jeho poslednímu odpočinku. Je to jakési poděkování za to, že mu zvíře (ať už je to pes, kočka, fretka nebo třeba jen morče nebo papoušek) dávalo bezelstně, upřímně a bez jakýchkoliv nároků svou lásku.  Za to, že i v těch nejhorších chvílích ten chlupáč stál při vás a nevadilo mu, že zrovna nemáte náladu, nejste zdraví, krásní, bohatí nebo úspěšní. Prostě vždycky když jste ho potřebovali, byl u Vás. A za to vše bych rád umožnil těm, kdo smýšlí stejně jako já, aby mohli svého kamaráda pohřbít. Pokud totiž necháme tělo mrtvého zvířete u veterináře nebo ho pošleme do kafilerie sami, zpracují ho doslova průmyslově s jinými kadávery (uhynulými hospodářskými zvířaty). Rozemelou, rozvaří a vylisují všechny mršiny společně. Vzniklá masokostní moučka se používá k dalšímu zpracování. Tohle si oni přece nezaslouží!!

Bc. Martin Starý, Občanské sdružení Denemark